Boj o smysl zemědělství

Eroze agroindustriálního paradigmatu

Přechod od státního socialismu ke kapitalismu po roce 1989 se dotkl i zemědělství. Jeho současná průmyslová podoba se nicméně v podstatných aspektech příliš neliší od té normalizační. Na potřebnou transformaci stále čekáme – zatímco se prohlubuje klimatická krize.

Třicet let od přechodu z centrálně plánovaného hospodářství k tržnímu je mezi dalším bilancováním namístě zhodnotit, co tento posun znamenal pro zemědělství a potravinové systémy jakožto činitele ovlivňující podobu krajiny, stav přírody a také kvalitu života lidí. Pokud bude pokračovat současný trend, budou erozní škody na půdě v roce 2030 dvojnásobné. To znamená, že za deset let se zemědělská půda o rozloze 54 procent území České republiky promění ve step, kde nebude možné pěstovat takzvané kulturní plodiny. Abychom porozuměli agroindustriálnímu paradigmatu, které dnes dominuje české zemědělské krajině, stačí se zaměřit na diskurs současných vládních a zájmových aktérů, jemuž vládnou pojmy jako „výtěžnost tržního zboží“, „rostlinné komodity“, „intenzifikace zemědělství“, „zvyšování výkonu“. Ve vládních koaličních smlouvách a strategiích ministerstva zemědělství jsou určujícími termíny „konkurenceschopnost“ a „potravinová …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky