Handkeho nasazení - literární zápisník

Co mě opravdu naštvalo a otrávilo, byla rychlost, s jakou zdejší veřejnost vystartovala po Peteru Handkem. Čerstvý laureát Nobelovy ceny byl okamžitě na pranýři za své (čtvrtstoletí staré) prosrbské postoje za balkánských válek. Prý obhájce genocidy – vážně? Všichni měli hned jasno, aniž by nejspíš znali cokoli z toho, co Handke o rozpadu Jugoslávie napsal. S jak nesnesitelnou lehkostí se okamžitě morálně povýšili. Z Handkeho byl náhle málem další balkánský řezník či blbeček schvalující genocidu. Říkal to přece Salman Rushdie!

Nehodlám se stavět za samotné Handkeho postoje z té doby, už jen proto, že je v jejich původním znění a rozměru ani pořádně neznám. Jeho jugoslávské eseje jsou u nás těžko dostupné, my sami o balkánském válčení beztak většinou víme pouze z mainstream­ových médií. Jde o něco jiného. Handke je osobnost takového kalibru, že si zaslouží kus zdrženlivosti a vhledu do motivů, jež vedly k jeho balkánskému angažmá.

Na rozdíl od většiny z nás znamená …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky