Trpět jako strom - na mezi

O starozákonní knihu Jób se snadno zakopne. Morální poučení, které lze z příběhu o sázce mezi Bohem a Satanem nejsnáze načerpat, totiž že má člověk trpně snášet hrůzy života a doufat v obrat k lepšímu, „dnešního“ čtenáře nejspíš znechutí. Jób na začátku přichází o děti, sluhy i majetek, v závěru dostává „všeho dvojnásob“. Jeho příběh tak končí dobře (až na všechny ty mrtvé, říkáme si). Dle vypravěče proto, že i ve svém utrpení mluvil o Bohu „náležitě“ a „svými rty se neprohřešil“. Po takovém předznamenání bychom čekali bezzubá prohlášení typu „Bůh dal, Bůh vzal, jméno Boží budiž pochváleno“. Jenomže tak se mluví jen v rámcovém příběhu na začátku a konci knihy. Její hlavní část tvoří rozmluva Jóba s přáteli a s Bohem, při které se titulní hrdina rozhodně s fatalismem nespokojí.

Stromu zbývá aspoň naděje, že i když podťat, začne rašit znovu a že jeho vý­­honky růst nepřestanou, byť odumřel jeho kořen v …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky