Biohacking je černý

O kyborzích, fytohormonech, kolonizaci a ženském těle

Brazilská umělkyně Fannie Sosa předkládá radikální kritiku moderní gynekologie a systematického zamlčování poznatků o ženském těle, kterých dosáhly černé a domorodé národy. Opravdu jsou technologie spojené s ovládáním vlastního těla předznamenáním utopické budoucnosti, anebo jde o zneužití představy kyborga koloniální imaginací?

Brouzdala jsem před nedávnem po internetu a narazila na článek, který zrovna někdo postoval. Jeho titulek zněl Biohackeři jsou všude kolem vás a říká se jim ženy. Jeho autorka Rose Eveleth – „producentka, designérka, spisovatelka a animátorka z Brooklynu, která zkoumá, jak se lidé proplétají s vědou a technologiemi“ – v něm srovnává své nitroděložní tělísko s RFID mikročipem sloužícím jako identifikátor na rádiové frekvenci. Zatímco první věc jí umožňuje ovládat vlastní plodnost, druhá odemyká telefony a dveře. Eveleth vysvětluje, že nad nitroděložním tělískem se nikdo nepozastavuje, zato RFID implantát vyvolává jako dystopický prostředek dohledu podezření: „Nikdo se nikdy nezarazil a nezeptal se: Co že to máš v děloze? Každý se zaměří na můj čip. I když o obou mluvím jako o kyborgských implantátech, většina lidí bude za kyborgský považovat pouze druhý případ.“ Autorka dále pokračuje analýzou faktu, že biohacking vlastního těla považujeme za …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky