Ne­-lidští aktéři

Bioart a biotechnologické utopie

Bioart zkoumá za pomoci nových technologií hranice života. Mimo jiné využívá editaci genomů pomocí technologie CRISPR, jejíž aplikace vyvolává řadu etických otázek. Umělkyně jako Anna Dumitriu nebo Marta de Menezes tímto způsobem poukazují na symbiotické vztahy mezi lidmi a ne­-lidskými aktéry.

Roku 1986 vytvořil americký umělec Joe Davis spolu s genetičkou Danah Boyd umělecké dílo Microvenus (Mikrovenuše). Do DNA bakterie Escherichia coli (E. coli) zakódovali symbol ženského těla a zároveň femininní symbol pro planetu Zemi. Přispěli tak ke vzniku bioartu – biotechnologického umění, které využívá techniky a metody molekulární biologie, genetiky či syntetické biologie a vytváří nové, mezní formy života. Tyto hravé, znepokojivé i sofistikované podoby živého, stvořené manipulací s tkáněmi, geny či trans­­genními organismy, se v kontextu bioartu stávají uměleckými díly doslova s vlastním životem. Umělci a umělkyně tvoří kombinace a konfigurace lidských, zvířecích či softwarových entit zahrnujících široké spektrum životních forem od upravených bakterií přes svítící králíky a buněčné sochy nebo digitálně a sonicky komunikující rostliny až po implantované uši a sítě různých organismů. Podle slov jednoho z průkopníků bioartu Eduarda Kace se tento směr vzpírá biologickému …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky