Nedávné volby do zákonodárných shromáždění v pěti indických státech přinesly porážku vládní strany. Odvrat od hinduistického nacionalismu k sekularismu je však především reakcí farmářů na neúčinnou vládní zemědělskou politiku. Jaký bude další vývoj v Indii?
Prosincové volby do zákonodárných shromáždění pěti indických států znamenají první velkou porážku Indické lidové strany (BJP), která ztratila vládu v Rádžasthánu, Madhjapradéši i Čhattísgarhu. Image premiéra Naréndry Módího coby neohroženého vítěze doznala prvních velkých trhlin, navíc se tak stalo v hindsky mluvících státech, kde je podpora BJP tradičně velmi silná. Naopak Indický národní Kongres, který před volbami vládl jen v Karnátace a Paňdžábu a vypadal na odpis, má nyní většinu hned v pěti státech a ovládá celou střední Indii. Proč došlo k této náhlé proměně?
Je to ekonomika, hlupáku
Nedělejme si přílišné iluze, že by elektorát podpořil sekulární Kongres proto, že nacionalistická vláda premiéra Módího systematicky buduje obraz Indie jako hinduistické země a znepříjemňuje život náboženským menšinám. V kampani to naopak vypadalo, že se všichni zúčastnění předhánějí, kdo je větší hinduista. Předseda Kongresu Ráhul Gándhí navštěvoval poutní místa a přijímal požehnání od náboženských hodnostářů, kdežto vládní BJP kontrovala prohlášením, že lídr opozice nemůže být členem žádného hinduistického klanu, neboť jeho děda z otcovy strany byl párs. Tento genealogický rozbor příznačně tweetoval ministr vědy Harš Vardhan – jako by indická vláda neměla na práci nic lepšího než sestavování rodokmenů. Do popředí kampaně se také znovu dostal spor o Rámův chrám v Ajódhje, ačkoli v Uttarpradéši se tentokrát vůbec nevolilo.
Nenechme se však oklamat orientalistickou představou, podle níž životy všech Indů řídí pouze náboženství nebo kasta. V prosincových volbách totiž hlasovali především farmáři a venkované, kteří potrestali BJP za administrativní selhání a špatnou zemědělskou politiku. Ačkoli podobně jako Andrej Babiš a jeho ANO dokáže i Módího PR tým obrátit mnohé vládní přešlapy ve svůj prospěch, na pokračující agrární krizi byl krátký. Zatímco ceny paliv a hnojiv poslední čtyři roky stoupaly, příjmy zemědělců přinejlepším stagnovaly. A přestože například projekt Svaččh Bhárat, zaměřený na stavbu veřejných záchodků a zvyšování hygienických standardů, lze považovat za jednoznačný úspěch současné vlády, jako kompenzace za klesající kupní sílu a rostoucí nezaměstnanost to nestačí.
Indické centrální vládě se také se zpožděním vymstila předloňská demonetizace, při níž ze dne na den stáhla z oběhu více než 80 procent platných bankovek. Ekonomicky nesmyslný, ale rázný krok z listopadu 2016 podpořil Módího pověst rozhodného vůdce a pomohl mu vyhrát volby v klíčovém Uttarpradéši. Dlouhodobě však poškodil indické zemědělce, kteří kvůli nedostatku hotovosti nestihli před jarní sezónou nakoupit osivo. S dvouletým odstupem navíc už někteří voliči dokázali posoudit, že demonetizace k ničemu dobrému nevedla – ostatně jak tvrdí výroční zpráva Indické rezervní banky, více než 99 procent peněz se vrátilo zpátky do oběhu. Nové dvoutisícové bankovky pak vláda se začátkem roku 2019 raději přestala vydávat, neboť prý často slouží k praní špinavých peněz.
Rozvoj, který nepřišel
Klíčový pojem „rozvoj“, jehož zásluhou BJP drtivě vyhrála parlamentní volby v roce 2014, dnes působí jako špatný vtip. Ze začátku byl Módí skutečně příslibem něčeho nového a hinduistický nacionalismus byl v jeho rétorice upozaděn, dnes je ovšem tím jediným, co mu zbývá. Jako hlavní tvář BJP pro podzimní volební kampaň byl vybrán Jógí Áditjanáth, hlavní ministr Uttarpradéše a povoláním náboženský hodnostář, který se ve svých projevech hojně odvolával na hinduistickou mytologii. Jógí se za půldruhého roku působení ve funkci hlavního ministra dopustil větších excesů než předseda vlády. Ve funkci se zcela nepokrytě soustředil jen na propagaci hinduismu: svým voličům přislíbil stavbu lanovky nad soutokem Gangy a Jamuny v Iláhábádu (který nechal přejmenovat na Prajágrádž) nebo stometrovou sochu krále Rámy v Ajódhje. Dvousetmilionový Uttarpradéš však zůstává jedním z nejzaostalejších indických států. Sužuje ho nejvyšší novorozenecká úmrtnost v zemi, nedostatek zdravotnického personálu, prakticky nulový rozvoj průmyslového sektoru a relativně vysoká nezaměstnanost. Místní vláda dosud nedokázala uspokojivě vysvětlit ani tragické selhání ze srpna 2017, kdy v nemocnici v Górakhpuru během jediného týdne zemřelo 72 dětí vinou nedostatečného přísunu kyslíku. Není proto divu, že v doplňujících volbách do poslanecké sněmovny na jaře 2018 odešla BJP poražena socialisty.
Nespokojenost s vládou BJP byla nejpatrnější v Rádžasthánu, kde už na podzim 2017 probíhaly velké protivládní demonstrace. Dvoutýdenního protestu ve vesnici Kriši Upadž Mandí nedaleko rádžasthánského města Síkar se zúčastnilo na 15 tisíc zemědělců. Na programu byl nejen aranžovaný pohřeb rádžasthánské hlavní ministryně Vasundhary Rádžé, ale především požadavky odpuštění či odstoupení od půjček, zavedení všech doporučení Svámínáthanovy komise včetně pozemkových reforem, zrušení zákazu porážek hovězího dobytka a obchodování s ním, řešení potíží s volně pobíhajícími krávami a také státní důchody pro zemědělce. Na samotném hnutí vedeném Komunistickou stranou Indie (marxistickou) nebylo zajímavé ani tak to, že se rolníci sešikovali proti vládní politice, jako spíš nebývalé spojení takřka všech složek rádžasthánské společnosti: od kmenů a dalitů přes studenty až po drobné obchodníky.
Indická agrární krize je do značné míry způsobena neoliberalizací indické ekonomiky v devadesátých letech, která vedla k oslabení státní podpory v zemědělském sektoru a prakticky se nedá vyřešit, dokud se státní politika znovu nezmění. Návrat k „inkluzivnímu neoliberalismu“, který prosazovala kongresová vláda v letech 2004 až 2014, zřejmě stačit nebude. Zatímco v osmdesátých a devadesátých letech vedli rolnické protesty především středně bohatí farmáři z nižších kast, kteří těžili z pozemkových reforem a snažili se dostat k většímu podílu na politickém rozhodování, současné protestní hnutí vychází nejen od drobných pěstitelů a chovatelů, ale i od námezdních zemědělských dělníků a reflektuje venkovské nerovnosti. Je tedy mnohem pestřejší a politická reakce na jeho požadavky bude vyžadovat sofistikovanější opatření, než jsou investiční pobídky a výhodnější půjčky, které by využili znovu jen střední rolníci.
Nechcete národ, dostanete kastu
Když se Indická lidová strana dostala v roce 2014 do vlády, vděčila za to několika faktorům. Kromě nespokojenosti s nedostatkem pracovních míst to byl také příslib hospodářského rozvoje, kterého Módí údajně dosáhl jako hlavní ministr Gudžarátu. To mu v kombinaci s kulturním majoritarianismem a vymezením vůči elitám pomohlo rozšířit voličskou základnu tradičně středostavovské BJP i mezi nižší kasty a venkovské zemědělce. Nyní to však vypadá, že aura Módího jakožto muže z lidu nadaného mimořádnými vůdcovskými schopnostmi pomalu vyhasíná. Slovo „pomalu“ je nicméně důležité – průzkumy ukazují, že více než polovina respondentů je s Módího vládou stále spokojena a navzdory poklesu popularity je premiér pořád akceptovatelným politikem. Ostatně dosavadní hlavní ministr Šivrádž Singh Čauhán neobhájil vládu v Madhjapradéši, přestože jeho popularita je zde obrovská a překračuje i stranické preference. Voliče už prostě nebavilo vidět ho pořád v jednom křesle. V Rádžasthánu, Madhjapradéši i Čhattísgarhu se hlasovalo především pro změnu v místní vládě – nikoli proti vládě centrální, o které voliči budou hlasovat až za půl roku. Naopak se vyčerpala kampaň založená na šíření obrazu kongresového lídra Ráhula Gándhího jako neschopného a líného protekčního synka. Néhrúův pravnuk se za posledních pár let zlepšil v rétorických a argumentačních dovednostech.
Pro volby do indické Sněmovny lidu, které proběhnou zřejmě v dubnu a květnu 2019, jsou tedy karty rozdány zajímavě. Pokud by v nich voliči hlasovali totožně jako nyní, znamenalo by to, že BJP tratí většinu. Zároveň je pravděpodobné, že posílí regionálně ukotvené strany cílící na místní zemědělské komunity. S regionalizací se však mohou vrátit i některé nešvary jako přílišný důraz na kastovní identitu a s ním související klientelismus či celková vulgarizace politiky, která provázela druhou demokratizační vlnu v devadesátých letech. Příznačné je nedávné prohlášení nové rádžasthánské ministryně pro práva žen a dětí Mamty Bhúpéš, že důležitější než rozvoj celé společnosti je pro ni rozvoj její vlastní kasty.
Buď jak buď, politika potřebuje velké příběhy a Naréndra Módí až donedávna působil jako jejich poutavý vypravěč. Pohádka o rozvoji už ale posluchače začala nudit a pohádka o hinduistickém nacionalismu baví jen někoho. Uvidíme, pro jaké vyprávění se indický volič nadchne při květnových volbách do poslanecké sněmovny.
Autor je politolog a indolog.