Andaluská štěňata - literární zápisník

„Nejsem si jist, zdali to není hovno/ nebo láska“ – řach, a je to. Verše plesknou jako řemen, naznačí, že se zde nebudeme s ničím příliš mazat. A že se přitom zároveň bez obav zamažeme, zkrátka to rozmázneme: dvě protivy, hovno i lásku, usadíme natěsno k sobě a uvidíme. „Nejsem si jist“ – a přece jsou ta dvě protipolná slova (hovno a láska) k sobě vražena jakoby s vehementní jistotou. Snad právě tenhle paradox by mohl naznačit, jak se věci mají. Jistota třesku, třeba jen malého. Hrozící lyrično, citovost, velká slova jsou hned zkraje zpohlavkovány fyzickou konfrontací s nejzazší negací a banální profánností. Ale pozor: zároveň i ten velký, emotivně napěchovaný, konvenční i svrchovaně opravdový pojem „láska“ začne v juxtapozici s „hovnem“ uvolňovat svou jinou, nečekanou, odbojnou energii. Začne být víc sám sebou, přiznávat svou skrytou absurditu, ale i sílu, již zahlédneme z nečekaného „vulgárního“ úhlu. Jistě …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky