Walk the talk - na mezi

Francouzský hrdinský epos známý jako Píseň o Rolandovi zná leckdo, v hodinách literatury sloužívá (a to nejen u nás) jako synekdocha středověké literatury vůbec. Sepsán byl někdy v 11. století, pojednává však o dějích o tři sta let starších. Právě to – a také zvláštní způsob kompozice bez rýmů, jen na základě asonance – z něj v očích čtenářů činívá záznam „archaika“ národních literatur, obdobu Homérových básní. K tomu se pojí obrazy hrdinství, vojenské zdatnosti a sebeobětování, a to nejen uvnitř textu. Nejslavnější rukopis byl nalezen v Oxfordu po napoleonských válkách, Britové si jej patrně schovávali pro sebe a jeho vydání v Paříži zapůsobilo jako nové francouzské vítězství. Když jeden ze zakladatelů francouzské medievistiky Gaston Paris přednášel v obležené Paříži, mluvil právě o Písni o Rolandovi. To bylo za prusko­-francouzské války a jeho žák ­Joseph Bédier jednal podobně během té první světové.

O něco později, při další válce, po Písni …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky