Chcete děj? Projeďte se autobusem

S nakladatelstvím Runa o vydávání překladové beletrie

Jana Macheje a Jana Doležala, kteří od roku 2012 vydali 28 titulů především z oblasti argentinské a jihoslovanské prózy – a většinu z nich rovněž přeložili –, jsme se zeptali, jak malí nakladatelé bojují s financemi, podle čeho vybírají své knihy a jak lze poznat skutečnou literaturu.

Proč zrovna Runa? Musím se přiznat, že takový název bych čekala u nakladatelství zaměřeného spíš třeba na nordickou literaturu než na hispánskou a jihoslovanskou.

Jan Doležal (JD): Hledali jsme krátký název ženského rodu, který by byl mezinárodně srozumitelný, právě vzhledem k tomu, že se zaměřujeme na překladovou literaturu. Název navrhl kolega grafik Radek Macke, který je autorem obálek a sazby jihoslovanské řady a s nímž se oba známe už ze studií na poděbradském gymnáziu. Osobní vazby jsou pro nás podstatné: nakladatelství je i příjemný důvod, proč se scházet a klábosit o knihách. Je to vášeň a koníček; oba knihy překládáme, jen tu časově náročnou část s vyjednáváním s autory a sháněním a vyúčtováváním grantů na pokrytí nákladů bychom si mnohdy rádi odpustili.

 

Své aktivity tedy financujete především z grantových zdrojů?

JD: Ano, ale s granty je potíž – když naše úspěšnost u českých grantových komisí klesla pod dvacet procent, vzdali jsme to… …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky