Hráze z papíru a ze smetí

Chtonická putování Claudia Magrise

Posledním textem Claudia Magrise vane štiplavý dech dějin. Pod hladinou moře, v břiše ryb, na otrokářských lodích, v ruinách koncentračního tábora či v železném haraburdí se marně hledají důkazy, jež by usvědčily viníky. V románu uspořádaném jako muzeum se proplétají autentická svědectví s pohádkami a mýty, historické exily se současnými.

„Dějiny přivírají oči slepé jako oči netopýrů,“ poznamenává si do zápisníku amatérský archeolog v románu Claudia Magrise Pro nedostatek důkazů (Non luogo a procedere, 2015; česky 2019 – viz ukázku na stranách 22–23). Jako by tím jen plynule navazoval na román Poslepu (2005, česky 2011), v němž se dějiny jevily jako „dalekohled přiložený k zakrytému oku“, jehož aktéři s otevřenýma očima slepě hleděli směrem k hrozivě blízkým, nevyhnutelným katastrofám. Tentokrát už katastrofám není třeba čelit v přímém přenosu. Nepředstavitelné se stalo skutečným již tolikrát, že se spíše sbírají důkazy. Dějiny jsou totiž „mani­kúra“ a „zaschlý strup“ – hygienicky a esteticky čistí ruce od krve a celí rány. Rozmělněné na neškodné exponáty, neonové nápisy či videosmyčky se stávají ochočeným muzejním panoptikem.

 

Hadrář, který sbírá odpadky

Claudio Magris koncipuje svůj ­poslední román jako procházku muzeem. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky