Mýty roku 1968

O pražském jaru byly popsány tisíce stránek, které se zpravidla obšírně věnovaly nějakému zásadnímu fenoménu, jejž si s událostmi zlomového roku spojujeme. Práce Pražské jaro Martina Schulze Wessela přináší krátkou, a přitom výstižnou syntézu, jaká na knižním trhu citelně chyběla. A nejen proto, že nepodléhá zažitým interpretacím.

„Cítím se jako Jan Hus před koncilem kostnickým,“ pronesl údajně Alexander Dubček po návratu z Drážďan v březnu 1968, kde mu vedoucí spřátelených komunistických stran pořádně umyli hlavu kvůli tomu, že zavírá oči před hrozbou kontrarevoluce. Dubčekův příběh z roku 1968 v některých rysech naplňuje předobraz mučedníka hájícího svou pravdu před silnějším a mocnějším nepřítelem. Je vyzbrojený pouze mocí svého slova, které obnažuje faleš tohoto světa, a třebaže je nakonec přemožen, morálně nad protivníkem vítězí.

 

Knižní syntéza

Citát prvního tajemníka KSČ (je­-li pravdivý) by naznačoval, že národnímu mýtu podlehl sám jeho hlavní hrdina, alespoň do doby, než se začal podílet na likvidaci toho, co mu v minulých osmi měsících zajistilo domácí i celosvětovou slávu. Husovský mýtus každopádně ožil během léta 1968 v československé veřejnosti, která středověkého kněze rychle vytrhla z dosavadních oficiálních interpretací a přerámovala ho z bojovníka za sociální …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky