Případ nové italské epiky

Cesty angažovanosti v soudobé italské literatuře

Nová italská epika je pojem navržený literárním kolektivem Wu Ming k označení beletristické tvorby objevující se po roce 2000, pro niž je charakteristický pohyb na hranici mezi fakty a fikcí. Jaké konkrétní podoby na sebe bere jedna z posledních vývojových linií angažované literatury v Itálii?

Začátek 21. století proběhl v italské literatuře ve znamení úspěchů poněkud netradiční beletrie. Knihy jako Romanzo criminale (Kriminální příběh, 2002) bývalého soudce Giancarla de Catalda, italský román noir, který vzkřísili k bývalé slávě Massimo Carlotto a Carlo Lucarelli, historický ro­­mán Q (1999, česky 2007) od kolektivu Luther Blissett či románové cykly Valeria Evangelistiho si podmanily italský knižní trh statisícovými náklady. Do psaní se však pustili i mladí autoři, kterým byla pravidla a vymezení literárního světa taktéž těsná.

 

Případ Gomora

Mnohé z nových knih záměrně balancovaly na hranici různých žánrů a jejich autoři viděli v mísení fikce s faktografií způsob, jak oslovit nové publikum. Nejvíce kritikům a čtenářům zamotalo hlavu nejúspěšnější z těchto děl, Gomora (2006, česky 2011) mladého spisovatele a novináře Roberta Saviana. Tato literární freska byla vzhledem k tomu, že je vyprávěna v první osobě členem neapolské mafie, kamory, považována …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky