Malé pátky - na mezi

Když se řekne zázrak, člověk by čekal něco velkolepého. V novověku zpravidla něco, co „se“ dělá samo, v rozporu s obvyklým řádem přírody. Zázrakem techniky jsou automatické šachy, strojní tkalcovský stav nebo tereminvox. Dřív to ale bývalo jinak.

Pro svatého Augustina, architekta středověkého pojetí zázračnosti (a lecčeho jiného), například do kategorie stěžejního zázraku života spadá sotva slyšitelný a docela banální zášleh dětského hlasu, který si někde u sousedů zpíval „vezmi – čti, vezmi – čti“ (viz závěr 8. knihy jeho Vyznání). Zázračnost spočívala v tom, že Augustin, zmítající se v existenciální krizi pod fíkovníkem na zahradě přítele Alypia, byl tato slova přes ptačí zpěv a vlastní pláč schopen zachytit a pak podle nich jednat – vzít Bibli, vnořit do ní na náhodném místě prsty, otevřít ji a číst, v tomto případě pasáž z listu Římanům, která ho z krize vyvedla. Pokud celý svět povstal z ničeho (a Augustin nepochybuje, že se tak …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky