V za(u)jetí proklamací

Nad Reálem Jana Škroba

O nové sbírce Jana Škroba, která je jednou z knih nominovaných na Cenu Jiřího Ortena, už bylo řečeno mnohé. Zásadní ale je, že v knize operující bojovým étosem chybí jasné pojmenování cílů boje. Básník tak „moralizuje člověka, aniž by mu pořádně vysvětlil, co dělá špatně“.

Nová básnická sbírka Jana Škroba s chytlavým názvem Reál je šestašedesátistránkovým transparentem horlivě pokresleným manifestačními hesly. Jedno z nich pléduje pro upřímnost – „nazývejme/ věci pravými jmény“. Nuže, pojďme to zkusit.

 

Logorheia a hysterie

Dlouho jsem nečetl sbírku, která by tak plakátově „ztělesňovala“ paradox angažované poezie v obecném slova smyslu. Už sama pros­tá skutečnost, že se básně dělají ze slov, diskvalifikuje okázale sebestředný nárok Reálu měnit aktuální svět. Vhledem k autorově ambici vyslovit se k problémům současnosti, přesněji řečeno postavit se názorem, poučkou, truismem proti době, má v sobě tohle verbomanické podrývání vlastní výpovědi cosi až sebevražedného. Jsem ten poslední, kdo by možnosti poezie pohnout vědomím čtenáře a v důsledku i realitou jeho života zpochybňoval. Ale chrlení slov, které se zaklíná prolomením všech limitů a uvolněním vazeb mezi skutečností a fikcí, není než svůdným gestem. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky