Nikdy nepřestal být marxistou

S Janem a Evou Kalivodovými o emancipaci v dějinách

Potomků marxistického filosofa Roberta Kalivody jsme se ptali na vztah jejich otce k anarchismu, psychoanalýze a surrealismu, dogmatickým marxistům i Václavu Havlovi. Mluvili jsme rovněž o Kalivodově práci na rehabilitaci dědictví Jana Amose Komenského a významu bitvy u Lipan.

Můžete krátce popsat, z jakého prostředí váš otec pocházel?

Eva Kalivodová: Jeho rodina pocházela z Moravy, z Holešova a ze Vsetína, a otec v sobě celý život choval romantickou lásku k Valašsku. Dědeček byl Masarykovým stoupencem, původně studoval techniku, ale v období „posilování“ slovenské části republiky tam učil matematiku a pak se stal úředníkem na ministerstvu školství. Babička měla drobnou živnost, se spolupracovnicemi se věnovala v té době žádaným lidovým výšivkám a výrobě panenek v krojích.

Jan Kalivoda: Dědeček vedle masarykovství ctil silně protestantství, byť, nebo snad právě proto, že byl protestant „rozhodnutím“. Velice si cenil, a po něm i náš otec, valašského odporu proti rekatolizaci, který trval ještě desítky let po Bílé hoře. Oba se cítili být „výhonky“ této tradice a vážili si svých moravských kořenů, i když otec byl už čistý Pražák.

 

Jak se váš otec dostal do kontaktu s marxismem a kdy vstoupil do KSČ? …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky