Pláž adolescentního liberalismu

Nová kniha sociologa Jana Kellera

Kritika západního osmašedesátnického hnutí je mezi takzvanou starou levicí oblíbenou disciplínou. A právě sžíravé analýze francouzského studentského protestního hnutí se ve své nejnovější knize věnuje sociolog Jan Keller. Jak se myslitel, jenž byl dlouho považován za myšlenkového inspirátora české nové levice, vyrovnává s odkazem revolučního roku 1968?

Sociolog Jan Keller se ve své knize Společnost věčného mládí zaměřil na ikonické události revolty, která na jaře a hlavně v létě 1968 ochromila Paříž a – zdánlivě neúspěšně – se pokusila o revoluční změnu francouzské společnosti. Duch tehdejších protestů paradoxně dovedl liberální levici k tomu, že si podala ruku s neoliberální pravicí. A právě způsob, jakým k tomu došlo, a důsledky, které to má pro naši současnost a smysl levicové politiky vůbec, Keller ve své práci sleduje.

Publikace by klidně mohla nést podtitul „Strukturální proměna francouzské společnosti ve druhé polovině 20. století“. Autor přiznává, že jeho sonda do vývoje sociálního státu či mentality radikální levice se opírá výhradně o procesy ve francouzské společnosti. Tomu odpovídá i jeho modus operandi, neboť v podstatě představuje myšlenky aktuální francouzské sociologické produkce. Přesto má jeho výklad větší ambice.

 

Jednorozměrná generace

Radikalitu z osmašedesátého …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky