Umění odboje

Antifašistická tvorba první poloviny minulého století

Prvorepublikoví výtvarní umělci, a mezi nimi i ti nejuznávanější, se osobně i svou tvorbou od počátku stavěli proti fašismu. Jejich odkaz nám v lecčems může pomoct vyrovnat se s politickými výzvami, jež v současnosti ohrožují demokracii.

Jedno z nejvlivnějších pojetí vztahu fašismu a kultury pochází z předválečného eseje Waltera Benjamina Umělecké dílo ve věku své technické reprodukovatelnosti: „Fašismus se snaží organizovat nově vznikající zproletarizované masy, aniž porušuje vlastnické vztahy, na jejichž odstranění masy naléhají. Svou spásu spatřuje v tom, že dovoluje masám vyjádřit se, ne se však domáhat svých práv. Fašismus důsledně směřuje k estetizaci politického života.“ Uchopení a udržení moci ve fašismu tedy stojí na tom, že režim veřejnosti dovolí emocionálně se projevit a hrát v inscenovaném divadle roli národa, ovšem bez skutečné možnosti cokoliv ovlivnit. „Na estetizaci politiky, jak ji provádí fašismus,“ dodává Benjamin, „odpovídají jeho odpůrci politizací umění.“ Mnozí známí meziváleční výtvarní umělci tak vědomě politizovali svoji tvorbu, jakkoli se třeba dříve ve své ateliérové práci věnovali docela jiným tématům. Jejich zápas se dá rozdělit do několika fází.

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky