Hrdinou komiksu Článek II., který uspěl ve třech kategoriích posledního ročníku ceny Muriel, je pravoslavný kaplan kostela sv. Cyrila a Metoděje v Praze, v němž se ukrývali parašutisté zapojení do atentátu na Heydricha. Možnost nahlédnout historické události z nové perspektivy a reflektovat je prostřednictvím jiného média však autoři příliš nevyužili.
Článek II. z výnosu o vyhlášení výjimečného stavu po atentátu na Reinharda Heydricha zní: „Kdo osoby, které měly účast na spáchání atentátu, přechovává, anebo jim poskytuje pomoc, anebo maje vědomost o těchto osobách nebo o jejich pobytu, neučiní žádné oznámení, bude zastřelen s celou svou rodinou.“ Pro čtenáře, kterému by snad název komiksu scenáristy Jiřího Šimáčka a kreslíře Jána Lastomírského téma hned nenapověděl, poslouží jako vodítko obálka s vyobrazením hlavního „hrdiny“ kaplana Vladimíra Petřka a s textem citovaného výnosu na pozadí.
Sázka na jistotu
Kaplan Vladimír Petřek, působící za války v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici v Praze, je jednou z méně známých postav, které sehrály důležitou roli v příběhu o pomoci parašutistům zapojeným do atentátu na Reinharda Heydricha. Vyprávění ovšem nezačíná jím, nýbrž zobrazením slavnostní přehlídky Waffen-SS na Pražském hradě a vítáním nastupujícího říšského protektora. Příběh je tak explicitně zasazen do historických kulis. Komiks se tím řadí k silnému proudu „grafických románů“ o dějinách 20. století. Z domácí produkce lze jmenovat například knihy Češi (2013–2016), Zátopek (2016), Návrat Krále Šumavy I, II (2018, 2019) nebo adaptaci románu Jana Nováka Zatím dobrý (2018). Pokud jde o prodejnost nebo komiksové ceny, může se historická látka zdát jako sázka na jistotu. Jsou zde však úskalí. Zásadním problémem bývá už volba historické epizody, případně postav – může komiks k tématu říct něco nového? Dokáže nabídnout nový pohled na minulost?
Právě Petřkova postava není zrovna kanonická – role pravoslavné církve v jinak známém příběhu o operaci Anthropoid byla v popkulturních zpracováních zatím spíše opomíjena. Tato linka vyprávění tedy současné vzpomínání na hrdinské činy během druhé světové války obohacuje. Článek II. navíc otevírá i několik tabu – příkladem je pohled parašutistů zavřených v kryptě na české kolaboranty nebo jejich upadající morálka.
Výstavba komiksu je spíše epizodická. Jednotlivé scény nejsou pevně provázány jedinou dějovou linkou, střídají se místa i postavy. Vyprávění je navíc prokládáno delšími graficky odlišenými texty, citacemi historických dokumentů nebo podrobnými vysvětleními okolností historických událostí. Jednotlivé epizody mají různou délku – od jedné až po několik stránek. Zatímco některé kapitoly posouvají děj dále, jiné spíše dokreslují atmosféru doby nebo až karikaturisticky zobrazují velké historické aktéry. Jako karikatury ostatně často působí i kresby doprovázející zmiňované historické exkursy, jakkoli nechybějí ani silné emocionální obrazy a ovšem také kresba upomínající na styl dobrodružných komiksů.
Žánrová schémata
Výběr scén, které jsou zobrazeny právě komiksem, a ne jen textem, bohužel místy působí poněkud náhodně. Zatímco příběh kapitána Morávka je vylíčen detailně a v dobrodružném stylu, samotnému atentátu na Heydricha je věnována pouze jedna strana. Poté už čtenář nachází hrdiny v kryptě kostela, aniž by bylo ukázáno, jak se tam dostali. Stejně tak v podstatě chybí zobrazení posledního boje parašutistů. Text doprovázejí pouze jednotlivé kresby, nejedná se však o ucelené komiksové ztvárnění. Prostor je naopak věnován samotnému pobytu v kryptě – pochybnostem atentátníků, ke kterým se dostává denní tisk s líčením represí, nudě, již v úkrytu zažívají, i roli kaplana Petřka v posilování morálky a víry vojáků. Více než odbojem se vybrané scény povětšinou zabývají událostmi souvisejícími s represemi. Postava kaplana přitom zosobňuje určitý duchovní rámec vyprávění, tento motiv je však v rozporu s žánrově schematickým zobrazováním násilí.
Mnohdy komiks sklouzává k povrchnímu didaktizování, ať už je to na úrovni citovaných textů nebo líčení „velkých“ historických postav. Některé scény připomenou román Laurenta Bineta HHhH (2009, česky 2010), založený taktéž na epizodickém líčení událostí spojených s operací Anthropoid. Zatímco však důležitým tématem Binetova románu je reflexe vyprávění o válečných událostech, komiksové zpracování Šimáčka a Lastomírského na tento způsob rozvíjení příběhu nenavazuje, přestože právě komiks je považován za velmi reflexivní médium. Zde se dostáváme k obecnějšímu rysu komiksů o minulosti. Někteří autoři spoléhají na to, že dané médium automaticky transformuje historickou látku, jiní naopak využívají komiksovou formu ke kreativní reinterpretaci minulosti (což nemusí nutně znamenat překročení hranice historické fakticity). Příkladem takového postupu není jen kanonický Maus (1980, česky 1997) Arta Spiegelmana, ale i některá nedávná česká díla. Pavel Kosatík a Karel Osoha například v jednom z dílů série Češi (Češi 1948: Jak se KSČ chopila moci, 2016) interpretují únor 1948 perspektivou skupiny dětí odkazující na Rychlé šípy.
Nejednoznačné odpovědi
Pozoruhodným výtvarným nápadem jsou v Článku II. ilustrace na předsádkách knihy, jež jako by byly náhledem do kreslířova skicáře. Úvodní skici propojují duchovní prvky s násilím do jakési modlitby před popravou, závěrečné kresby se pak vracejí k vyobrazení atentátu. Proč však toto zajímavé výtvarné vyjádření důležitých motivů zůstává stranou vyprávění, není zcela zřejmé. V některých scénách je expresivně použit komiksový jazyk známý z jiných děl, zůstává však otázkou, zda jde o promyšlenou koncepci, nebo spíše o propojení bezpochyby působivého příběhu s žánrovými klišé. Zřejmě nejproblematičtější ukázkou jsou scény odřezávání hlav (nejprve Marie Moravcové při výslechu jejího syna, posléze vyobrazení hlav Gabčíka a Kubiše). Nejde přitom ani tak o diskutabilní historický základ obrazů, ale bylo skutečně potřeba situaci zobrazovat takto doslovně? Jsou tímto způsobem vyobrazená těla hrdinů odboje v souladu s vyzněním komiksu? A co nám motiv říká o příběhu kaplana Petřka? V těchto momentech se vyjevuje rozporuplná dramaturgie celého díla.
Článek II., který v roce 2019 vyhrál hned tři kategorie ceny Muriel (Cena České akademie komiksu, Nejlepší komiksová kniha, Nejlepší scénář), tak klade otázky oběma rámcům, do nichž spadá. Z hlediska vzpomínání na historické události bychom se díla měli ptát, co nového k interpretaci války přináší. Z perspektivy české komiksové scény se pak nabízí otázka, zda Šimáčkovo a Lastomírského dílo vybočuje z produkce historických grafických románů, anebo na ni pouze navazuje, a to včetně žánrových klišé. Odpovědi na tyto otázky nebudou jednoznačné.
Autorka je komiksová teoretička.
Autor je historik.
Jiří Šimáček, Ján Lastomírsky: Článek II. Druhé město a Vysoké učení technické v Brně, Brno 2019, 140 stran.