Upřímnost, analgetikum duše

Nad druhou sbírkou Natálie Paterové

Sbírka Co když Natálie Paterové zaujme promyšlenou komponovaností i silou osobní perspektivy. Autorka popisuje nesnáze soužití mezi dvěma lidmi, vědomí vlastní nedostatečnosti, smutek a podává i svědectví o smrti.

Co lze s jistotou říct o sbírce básní, je většinou jen pravda okamžiku pro jediného vnímatele. Co po čase zbývá, je působivý matný dojem, který nabude zřetelnějších obrysů při srovnání se stejně mlhavými dojmy z jiných sbírek. V hlavách čtenářů se takové srovnávání děje ze zoufalství a nerozumné potřeby; má daleko do zralých úvah systematika, který rýsuje mapu četby s přesvědčením, že vytříděné dojmy přinesou prospěch jeho literární zběhlosti. Kdo si jen trochu čte, ví, že dojmy se od sebe liší jako krajiny pískovišť na panelových sídlištích. A přesto četbou otrlý, okoralý čtenář vždy nanovo číhá na to, co bude protentokrát jinak. Má tu výhodu, že si může vybrat, kterou pravdu básně bude dnes pronásledovat. V případě druhé básnické sbírky Natálie Paterové s titulem Co když udělá nejlépe, když osuší sliny imaginace a provětrá obsahy své zkušenosti, sekce: důvěrné & tragické.

 

Osobní a přesvědčivé

Sbírka je komponovaná jako celek, v němž se důmyslně rozložené …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky