Waterboarding

Dva rybáři potkají u řeky kdesi ve Francii Tunisana s uloveným úhořem. Během pečení a pojídání této vzácné, za syrova toxické ryby jim cizinec vypráví o svých životních peripetiích. Jedná se o osud balancující na tenké hranici mezi dobrem a zlem, který lze těžko soudit.

Seděli jsme na břehu nedaleko městečka Sanmur a od prutů sledovali hladinu. Vtom se pár metrů od nás objevil muž. Rychle se převlékl do plavek a vstoupil do vody. Nejprve se osmělil, poté rozplaval a pak se kraulem pustil na druhou stranu. „To je vodoměrka,“ řekl jsem. „Vypadá to, že to bude nějaká jeho trasa. Plave jistě a opravdu krásně,“ dodal František. Oba jsme vstali ze stoliček a užasle plavce sledovali. „Ano,“ přisvědčil jsem. Když dorazil k protějšímu břehu, otočil se, zacákal v mělké vodě a pustil se zpět. Pak ještě jednou. Na břehu se posadil, převlékl do suchého a vyrazil k nám. Byl oblečený velmi skromně a všiml jsem si, že má jen lehké zavazadlo, z něhož mu vyčnívá rybářský prut, složený podběrák, dvě teleskopické vidličky a kus černé látky.

„Viděl jsem vás včera připlouvat, seděl jsem tady nedaleko. Vidíte ten vysoký topol a ten cíp břehu, jak vybíhá do řeky, ano? Tak tam je moje místo. Hlásili na včerejší noc dusné počasí, …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky