Dopis jako druh samomluvy

Teprve čtyřicet let po smrti Vladimíra Holana vyšel první ucelený výbor z jeho rozsáhlé korespondence. Ať už si dopisuje s redaktory nebo básníky, v pozadí většinou stojí chmurné přesvědčení, že „druhý člověk stejně nemůže poradit, může jenom vyslechnout“.

Svazek Umlkám do čekání obsahuje korespondenci Vladimíra Holana s desítkou představitelů českého literárního prostředí z období kolem poloviny minulého století. Editor Martin Dvořák upozorňuje, že ačkoliv básníkova korespondence čítá několik tisíc položek, čtenáři dosud neměli k dispozici souvislejší ukázky – vyjma jedenáctého svazku Sebraných spisů Vladimíra Holana (1988), kde z korespondence pro básníkův životopis citoval Vladimír Justl, a knihy Směju se a sténám (2012), sestávající z listů, jež si spisovatel vyměňoval s básníkem Stanislavem Zedníčkem.

Volba korespondentů je omezená na ty, kdo mohou přispět k pochopení „okolností Holanova díla a jeho vydávání“. Vedle Jakuba Demla, Vlastimila Vokolka, Františka Hrubína a Josefa Vašici se tu objevují i jména Jana Mukařovského, Eduarda Basse nebo Josefa Hory. Složení je to příjemně pestré. Holanovský čtenář se s největší pravděpodobností nejdřív podívá na dopisy prvně jmenovaných, kde tuší blízkost slibující …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky