Hledáme­-li pravdu - básnická redukce

Každý den bezmocně zažívám nedorozumění tam, kde lidé obvykle projevují nadměrnou vůli dorozumět se. Pozoruju, jak je stále obtížnější vysvětlit si nároky a předpoklady literárního díla, dohodnout se na jeho poměru ke skutečnosti, na roli autora a schopnostech, nebo lépe možnostech textu. Jak je to těžké, promluvit s druhým o knize a zažít alespoň na moment srozumění nad něčím tak vratkým, jako je smysl slov. Nemluvím o zcela běžném, nevyhnutelném střetu takzvaného laika s takzvaným profesionálem. Mluvím o literární amenci a zištných pohnutkách tam, kde lidé čtou, z kteréžto schopnosti vyvozují své vyšší postavení v rámci druhu. Nejnověji a nejnápadněji obnažuje mizející „srozumitelnost“ literatury jakožto literatury Novákova biografie o Kunderovi. Za svatého rozhořčení, pracně a nevybíravě soudí se tu člověk, který je shodou okolností spisovatel. Životopisec odůvodňující kredibilitu svého díla tím, že kniha má 1 800 poznámek pod čarou, strojí se od první strany do …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky