Pakoány

Co je to za světélkujícího zeleného ptáka na hladině řeky?

Pakoány Františka Dryjeho svérázně převádějí princip oxymorické hádanky do poetických útvarů. A jak je básníkovým zvykem, mezi novotvary, slovními hrami a potměšilým humorem nenápadně vystupují odkazy na světové dění. „Zamrzlou Léthé/ brouzdáš prudkým/ proudem/ tma pryč a/ za ušima/ pod čepicí/ drn!“

Domnívám se, že jsi to ty. A pokud to nejsi ty,

je to nějaký skleněný pohár.

Pierre Peuchmard

 

Vy rodné chloupky

z dlaně

podebrané

hlava vás nebere

myšlenky

tváře pot

zatratí za

tratí zaječí…

mysl

 

Pán dal

kus boty

jeden jediný

a ještě špaten

nevíš mourku?

kdo kudy provaz

tahá (furt) a

krkem

ven

 

Bojím se černá tumor

blesk blízký bílý z špinavého

nebe

mám ještě v uchu

zdrobněliny deště

ten přežvýkaný

kořen všeho

skla

 

Vytrhnout koláč

bradou vzhůru

od boku

sypat kusy ještě teplých

lopat

a cáry oduší

bývalo bylo

mé …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky