Rekonverze istanbulského muzea Hagia Sofia v mešitu vzbudila dle očekávání mezinárodní vášně. Podpora tomuto plánu přicházela převážně z muslimského světa, kritika byla oproti tomu nejhlasitěji slyšet z úst křesťanských církevních představitelů a některých západních politiků a intelektuálů. Ti hovořili o prohlubování konfliktu civilizací a o posledním hřebíčku do rakve tureckého sekularismu. Zatímco podle stoupenců tohoto kroku byla přeměna mešity v muzeum, iniciovaná zakladatelem moderní Turecké republiky Mustafou Kemalem Atatürkem, protiprávním aktem (jak nyní potvrdil turecký Nejvyšší správní soud), dle odpůrců – a jsou mezi nimi i někteří islámští konzervativci – byla ilegální naopak přeměna původního byzantského pravoslavného chrámu v mešitu Mehmedem II. Prezident Erdoğan dnes každopádně slaví symbolické vítězství. To mu však může brzy zhořknout. Téma transformace Hagie Sofie mu totiž po léta dobře sloužilo coby populistická karta, s níž mohl opakovaně odvádět pozornost od četných politických problémů doma i v zahraničí, a poslední dobou především od prohlubující se ekonomické krize. Jenže za několik měsíců, až prvotní nadšení opadne, se i Erdoğanovi stoupenci začnou ptát, kdo metropoli nahradí peníze za (ne zrovna laciné) vstupenky od milionů návštěvníků Hagie Sofie. Staronová mešita je totiž od nynějška stejně jako ostatní muslimské svatostánky v Istanbulu přístupná věřícím i turistům bez rozdílu zdarma.