Co všechno smíme?

Spravedlivé a nespravedlivé války Michaela Walzera

Zabití íránského generála Sulejmáního oživilo otázku, co všechno je dovoleno těm, kteří prosazují „dobro“. Kniha Michaela Walzera ukazuje, že hranice mezi velmocenskou libovůlí a prozřetelnou politikou se hledá nesnadno. A víra, že pro ochranu správných hodnot smíme použít jakékoli prostředky, může tyto hodnoty naopak podkopat.

Americký teoretik Michael Walzer (nar. 1935) patří v českém prostředí k zavedeným jménům, ačkoli byl přeložen jen zlomek z jeho tří desítek odborných knih a tří stovek článků, esejů a komentářů. V širší známost vešel především díky kritickým debatám, jež v západní politické filosofii poslední třetiny dvacátého století bývají označovány jako spor o liberalis­mus a komunitarismus, který rozvířila slavná kniha Johna Rawlse Teorie spravedlnosti (1971, česky 1995). Walzera jeho názory stavěly blízko komunitaristům, ač sám se s touto škatulkou neztotožňoval. Kniha Spravedlivé a nespravedlivé války ukazuje proč. Jeho víra v existenci univerzálního normativního řádu, kterou předpokládá ve své teorii spravedlivé války, se s kulturním determinismem komunitarismu příliš neslučuje.

 

Válečná nutnost

Thomas Hobbes se nemýlil, když v Leviathanovi pochyboval o nejistém významu ctnosti: „Jeden nazývá moudrostí to, co jiný nazývá strachem; a jeden krutostí to, co jiný spravedl­ností; …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky