Nerozlomný kruh ženských literatur - literární zápisník

Jasně, označit něco jako ženskou literaturu, anebo snad dokonce jako literaturu pro ženy, je něco téměř nepřijatelného, zlého či alespoň potměšilého. Je snad ještě živá doba takového toho spisování pro volnou chvíli, pro zábavu, kterou konzumovaly nevzdělané, ovšem gramotné kuchařinky? Tato čtenářská skupina už pravděpodobně neexistuje – i když si s oblibou připomínám historku mého někdejšího kolegy z okresní knihovny, odkud se šířila vzdělanost do Hercynského lesa. Slyšel jsem ji několikrát a nakonec jí i asistoval. Celá věc se měla takto: do oddělení pro dospělé přišla dáma v letech, zanořila se k dobře dostupnému regálu s červenými sešitky. Po chvíli si přinesla k pultu půlmetrový štos, kolega uchopil čtečku, načítal eany a říkal: Tohle jste už měla, tohle taky, tohle jste měla, tohle taky, tohle jste měla a tohle ne! Tohle jste měla atd. Na konci zůstalo asi tak pět vybraných sešitků a dáma zářila radostí, že tentokrát měla náramné štěstí a že jí to takhle stačí. – …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky