Objevit ve slovech zpěv duše

Célinovo koktání na konci noci

Cesta do hlubin noci je prvním a bezesporu nejčtenějším románem francouzského spisovatele Louise Ferdinanda Célina. Dílo pojednávající o marasmu, do nějž člověka uvrhla první světová válka, mění v novém českém překladu název a místy i atmosféru.

Cesta na konec noci (Voyage au bout de la nuit, 1932; česky pod názvem Cesta do hlubin noci 1933) je iniciační cestou, na které se Ferdinand Bardamu, Célinovo alter ego, setkává s mizérií a prázdnotou lidské existence, té vlastní především. Všechny jeho zkušenosti, navenek tak různorodé, pojí jediný společný bod – vtělení války. Válka popřela jakoukoli možnost lidské sounáležitosti, empatie. Louis Ferdinand Céline svým románem bez zábran boří všechny iluze, jimiž se moderní společnost opájí, jako jsou národ, technický pokrok, civilizační mise v koloniích, společenský řád, láska či emoce. Co však rozbouřilo hladinu tehdejší francouzské literární scény, nebyl Célinův neskrývaný nihilismus a zdánlivě vyhraněný – rozuměj levicový – politický postoj, ale jeho jazyk.

 

Falešný jazyk

Na podzim 1932, tedy v roce svého vydání, byl román žhavým kandidátem na prestižní Goncourtovu cenu. Nakonec se Céline musel spokojit s takzvanou druhou cenou – cenou …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky