Kdo je v zemi zdejší nejhezčí a nejkrásnější - literární zápisník

Brazilský spisovatel Machado de Assis sice zemřel před více než sto lety, naplňuje však velmi dobře maximu, podle níž se za literárního klasika považuje autor, který si uchovává schopnost klást nám otázky. Do povědomí vzdělanců z mimobrazilského světa Machado výrazněji pronikl v souvislosti s tzv. latinskoamerickým boomem. Především v Posmrtných pamětích Bráse Cubase (1881, česky 1996) a pár desítkách povídek kritika rozpoznala originální autorský hlas, který důrazem na antiiluzivní postupy a zálibou v nespolehlivých vypravěčích souzněl s nastupujícím postmodernismem. Ve Spojených státech o něm psala Susan Sontagová, Allen Gins­berg ho prohlásil za „druhého Kafku“, ­Philip Roth ho srovnával s Beckettem a Harold ­Bloom ho zařadil mezi sto nejvýznamnějších autorů vůbec. Nový anglický překlad Posmrtných pamětí, který letos vyšel v Penguin Classics, byl rozebrán během jediného dne a New Yorker při té příležitosti přetiskl část předmluvy Davea Eggerse pod titulkem …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky