Hříšní lidé církve svaté

Polské drama Corpus Christi patří k nejvýraznějším artovým filmům v české kinodistribuci. Snímek o falešném knězi a jeho působení na vsi sice kritizuje některé nedostatky katolické církve, zastává však až příliš konformní stanovisko.

Opilý, zkouřený a divokým milostným výkonem zmožený dvacetiletý ministrant ­Daniel se s krví podlitýma očima na nádraží cpe sendvičem. Odjíždí kamsi na druhý konec Polska, kde má vstoupit do života jako truhlářský dělník. Opouští totiž pasťák, kde kvůli neúmyslnému zabití strávil léta dospívání jako knězův pomocník a kde během přidržování spoluvězňů dostávajících „deku“ našel Boha. Daniel proto neodolá pokušení sejít z cesty truhláře a vydávat se za faráře. Jeho působení na vesnici ukazuje, že nejryzejším charakterem a nejušlechtilejším knězem široko daleko může být právě nevysvěcený trestanec bez právoplatného členství v církvi.

 

Freestylové kázání

Corpus Christi Jana Komasy přichází v době, kdy se nejen v Polsku množí filmy kritické vůči katolické církvi. Předmět i tvrdost kritiky se přitom značně liší. Některé snímky vyprávějí o bezmezném fanatismu, deformujícím identitu hrdinů toužících dostát roli „správných věřících“ – příkladem …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky