Zastavte provoz!

Ke kánonu české beletrie pro děti a mládež

Při bilancování určitého období v literatuře ani při tvorbě antologií se s texty určenými primárně dětem či dospívajícím příliš nepočítá. Přesto v této oblasti vyšla za posledních třicet let řada próz, obrázkových knih i nonfikcí, které se podílejí na žánrové pestrosti současné české literární produkce a jež si zaslouží pozornost.

Maďarský literární historik Pál Réz s oblibou vzpomínal, jak se na okružní třídě v Budapešti zastavily tramvaje, když vyšla nová sbírka od Endre Adyho či byl vydán román Tibora Déryho, někdejších velikánů maďarské literatury. Jakkoliv skvělé by bylo ocitnout se i dnes uprostřed takové neinscenované literární zácpy, nezmiňuji tuto vzpomínku z nostalgie. Že se něco takového mohlo dít, mělo jeden předpoklad – totiž že literatura vytváří víceméně jednotné pole, v němž jsou sdíleny nejen představy o tom, který text si zaslouží být událostí, ale také přesvědčení o tom, že nedílnou součástí takové události je veřejná debata, otevřená výměna interpretací. Když uvažuji o kánonu české beletrie psané pro děti a mládež po roce 1989, sepisuji seznam titulů, které by si také zasloužily, aby se kvůli nim doprava alespoň na chvíli zastavila. Pochybuji však, že by se na vyjmenovaných titulech shodli všichni aktéři současného literárního pole: pedagogové, rodiče, knihovníci, literární odborníci …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky