Progresivní nejistota - básnická redukce

Četba první oficiálně vydané básnické sbírky Emila Juliše Progresivní nepohoda z roku 1965 se podobá závratnému bloudění městem. Je k poledni a člověk se ubírá ulicemi. Vyrazil ráno, chtěl tu něco důležitého vyřídit, ale od rána se zaplétá do situací, které jej zdárnému vyřízení vzdalují. Přebíhá cesty, prochází průchody, něco si myslí a hledá důvody, které ho přivedly sem a pak zase tam. Něco cítí, mluví s lidmi. Uvědomuje si, že má úkol. Všímá si němých tváří kolemjdoucích a detailů na fasádách, všechno mu něco připomíná. A musí pořád vzpomínat, jak to bylo tenkrát a proč právě tenkrát. Mluví s lidmi. Uvažuje, co měl dělat jinak. Nechává se otravovat slovy, která se kdovíodkud vyplavila. Má samozřejmě své názory a ty se v překotném postupu městem hlásí o slovo. Zatímco se jimi obírá, pokouší se něco posvačit, má přece úkol. Cítí, že valnou většinu toho, co se událo, nikomu nevysvětlí. Ten úkol mu nebezpečně splývá s úkolem jeho života. Člověk bloudí ulicemi proto, že město je …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky