V centru historické paměti

Bílá hora na kolbišti interpretací

Druhý život Bílé hory není tak jednoznačný, jak se většinou vykládá. Nejde pouze o vyprávění o národním utrpení. Historická díla nereflektují pouze náboženský spor mezi katolíky a protestanty, ale také vzájemné rozbroje mezi stavovskými rebely. Jak je Bílá hora zobrazována v rámci české historiografie?

Bílá hora patří v tuzemské historii k místům, která historik a sociolog Miloš Havelka nazval „symbolickými centry historické paměti“. Ta jsou vytvářena událostmi, osobnostmi i místy, kterým je při konstruování dějinného vědomí věnována přednostní pozornost a jejichž interpretace často vede k vzniku základních historických stereotypů. Jsou pak oživována prostřednictvím kultury i politickou aktualizací v nejrůznějších kontextech.

V „druhém životě“ Bílé hory se prolíná mnoho perspektiv, z nichž lze na krach stavovského povstání nahlížet. Může jít o úsilí účastníků povstání o vytvoření stavovské konfederace proti panovnickým snahám o centralizaci moci v absolutistickém modelu vládnutí. Stavovské povstání je nutné chápat také z hlediska náboženského střetu mezi katolíky a protestanty. Historická skutečnost je přitom ještě mnohem složitější. V nesvornosti rebelů hrály důležitou roli i rozepře mezi luterány (přívrženci saského kurfiřta Jana Jiřího) a kalvinisty …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky