Vnitřnosti duše

Nad novou sbírkou Bohdana Chlíbce

Básnickou knihu Bohdana Chlíbce Krev burzy lze považovat za angažovanou, ale velmi specifickým způsobem: duchovně zaměřený básník freneticky a naturalisticky ztvárňuje podobu současného spektáklu a odráží „všelidské vyšinutí mysli“, aniž by se nechával omezovat sdělností.

Chce­-li mizerný básník znemožnit zlého kapitalistu, napíše o kapitalistovi, že kšeftuje. Chce­-li jiný mizerný básník žalovat na člověka, že už se nechová lidsky, napíše něco o zvířeti a tetelí se, jak nás všecky morálně vyřídil. Tyhle triviality zná každý. Takhle se ucpané vědomí brání nezastavitelnému přívalu podnětů. Chce­-li si kdo ušlapat půdu pod nohama před příštími údery skutečnosti, primitivní slovní hry mu nepomůžou. Copak to není počátek smíření, když si otevřu vokabulář dne a hbitě pojmenuji, co mi vadí? Je potřeba to, co mě zachvacuje úlekem, z nějž se nelze vzpamatovat, převádět do jazyka pospolitých názorů a kuloárních argumentů? Opravdu musím mluvit tak, aby mi rozuměli novináři? – Sem, k svrchovaným možnostem básnické výpovědi, mě přivádí četba nové sbírky Bohdana Chlíbce Krev burzy. A ano, mluvím o angažovanosti.

 

Sviňská podívaná

Krev burzy je sousloví z titulu básně odvozené z verše, ve kterém se čtou výkřiky frenetického kamelota: …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky