Zatím dobrý?

O neproduktivním neporozumění na výstavě So Far, So Right

Výstava So Far, So Right v pražské galerii Display se zaměřuje především na téma deformací, posunů a změn hranic. Některé hranice se však i v dnešním globalizovaném světě jeví nepřekonatelné: patří k nim například kulturní rozdíly, které nám zabraňují plně pochopit význam vystavených děl.

Zatímco píšu tuto recenzi, média informují o dalších případech nakažených ­koronavirem v jihovýchodní Asii. Čínské úřady vyhlásily karanténu na území celých měst, jedná se mimo jiné o Hongkong, Šan­-tchou, Wu­-chan a ostatní města provincie Chu­-pej, ale i na Tchaj­-wanu a jinde. V předchozím půlroce plnily zpravodajství hongkongské protesty proti návrhu zákona posilujícího vliv Číny, které nabraly na neuvěřitelné síle a vedly k vynalézavosti na obou stranách barikád. Mezi otázkami, které si protestující i zatím nenakažené osoby v daných regionech jistě kladou, patří především problém určování hranic vnější autoritou: Kdo bude moci cestovat za rodinou na oslavy nového čínského roku a kdo bude muset zůstat v karanténně? Jak si uchránit politickou a soudní nezávislost na čínské vládě? Jaké trajektorie má virus, jak se šíří a jak moc nebezpečné je pohybovat se v nakažených územích? Jak zabránit úřadům v identifikaci obličejů protestujících? V těchto otázkách se …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky