minirecenze

Olga Stehlíková

O čem mluví Matka, když mlčí

Dobrý důvod 2019, 36 s.

 

Environmentální tvorba reflektující negativní dopady lidské činnosti na planetu Zemi se v české poezii stává čím dál frekventovanější. A to i díky pobídkám, jako je nedávno vzniklá iniciativa Přírodní lyrika. Jedná se o open call zaslaný současným básníkům, který se táže po smyslu této oblasti lyriky a vyzývá k její revizi. Do tohoto dynamického prostoru vplouvá svou básnickou skladbou Olga Stehlíková. Básnířka svůj hlas propůjčuje planetě Zemi, kterou přitom pojímá podobně jako filosof Lukáš Likavčan ve své aktuální knize Úvod do srovnávací planetologie, v níž se zaobírá představou „Země­-bez­-nás“. Lidé tu vystupují jen jako dočasní obyvatelé planety, jako pouhý bod ve vývoji metabolického řetězce. „Pište básně o přežití, poslouchám a tleskám./ Klidně mě rozdělte na horstva, vzduchy a vodstva./ Na minerály, buňky a prvky./ Na půdu, faunu a flóru./ Na jádra a obaly,“ …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky