Průlina mezi plátny

Závratě a zápasy Daniely Hodrové

Poslední román Daniely Hodrové svým titulem poukazuje na blízkost. To je perspektiva, z níž vypravěčka pozoruje postavy, věci i místa, ale především nicotné i vznešené zápasy, jež svádějí její blízcí. Požírá jejich příběhy a zároveň se i ona sama snaží vypořádat s démony, kteří obléhají její postel.

Jsem požíračka příběhů, nezdráhá se přiznat Daniela Hodrová ve svém posledním románu Ta blízkost (2019). Než se stala požíračkou, přidělila si roli písařky. V této souvislosti v jednom z předešlých románů proto píše, že na rozdíl od Hrabala neodstřihuje věty, příběhy nebo postavy, neboť „jednou napsány a prožívány, zůstávají pro mne nezrušitelné, nesmrtelné, toliko jednotlivá slova a věty můžou mizet, ale i ty leda výjimečně“ a že „ze vsuvek se rodí další příběhy, přitom ty, z nichž se odvinuly, pokračují dál“. A skutečně – v novém románu se potkáváme s týmiž postavami, příběhy, předměty, a dokonce i vsuvkami jako v trilogii Trýznivé město (1999) nebo v jejích blížencích Komedii (2003), Vyvolávání (2010) či Točitých větách (2015). Po tolikerém zpřítomňování a odvíjení mnohokrát zavinutého se nám opravdu mohou jevit už tak blízké…

 

Podsvětí pod křeslem

Vypravěčka Daniela opět navléká kůži svých předchozích románových postav a …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky