To, co je - básnická redukce

„Proč chtít vyměnit moudré nerozumění dítěte za obranu a opovržení, když přece nerozumění znamená býti sám, kdežto obrana a opovržení účast na tom, od čeho se chceme těmito prostředky odloučit.“

Samota jako žádoucí prostor a podmínka tvorby; slova, která nic neznamenají, která jsou; jazyk, který neodkazuje k obsahu řeči, ale sám je obsahem, řečí; hluboké přesvědčení o závažnosti konání, jemuž se říká poezie. O tyto předpoklady básnického „rozumění“ opírá Miloslav Topinka svou dvoudílnou esej Hadí kámen, v níž roku 1967 nastínil nové vnímání, novou citlivost člověka a redefinoval výklad české básnické tradice. Podle eseje dostal později jméno autorský výbor Topinkových textů o poezii.

Není snadné o ní psát. Recenze, interpretace, rozhovory s básníky, tady všude se jí lze beztrestně vyhnout, a kdo může, ten to dělá. Můžu snášet charakteristiky poezie, a neříct o ní nic. Můžu ji opisovat, ale nepopíšu ji. To není hříčka, to je šponování jazyka. Kam až …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky