Kritické Evaluace Importované Masám

Rozhovor se znojemským writerem a umělcem KEIMem

S Luďkem Keimem, známým jako KEIM, jsme hovořili o rozdílech mezi graffiti a ostatními druhy umění, o jeho motivaci tvořit ve veřejném prostoru i o lásce k vlakům. Česká společnost podle něj selhává v péči o veřejný prostor, což má za následek nevkusně vypadající a neudržovaná města.

Myslíte, že graffiti už opustilo status izolované subkultury a je schopné více komunikovat navenek?

To asi záleží na konkrétních tvůrcích. Myslím, že většině je dobře v jejich bublině a nepotřebují dělat obecně srozumitelné věci. Svou tvorbou míří na zasvěcené. Graffiti se nikam moc neposouvá, vlastně se stále recyklují jednotlivé epochy a scény.

 

Vycházelo vaše primární výtvarné zaměření na graffiti z místně specifické situace? Mám na mysli limity Znojma jako místa, které asi nepřekypuje možnostmi institucionálního uměleckého provozu ani množstvím erudovaných diváků.

To říct nemůžu – byly to spíš čistě osobní pohnutky, moje potřeba vyjádřit se. Zároveň jsem měl potřebu stranit se společnosti. Diváci mě prvotně nikdy nezajímali. Samozřejmě jsem rád, když to někoho baví sledovat, ale ty věci si dělám pro sebe z vlastního přetlaku, jinak bych sám se sebou nevydržel.

 

Co vás motivovalo k vykročení za hranice graffiti?

U ničeho nevydržím moc …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky