Mezi věcností a literárností

S Alenou Macurovou o žánru dopisu a poezii neslyšících

Řeč dopisů Boženy Němcové je úžasná, říká lingvistka a vysokoškolská pedagožka Alena Macurová. Mluvili jsme i o tom, jakou roli hraje literatura v komunikaci neslyšících, nebo o hluchotě coby jedné z forem smyslové, kognitivní a kulturní diverzity.

Napsala jste řadu studií o dopisech Boženy Němcové a podílela se na jejich kompletním vydání. Mění akcent na tuto část Němcové tvorby nějak zažité představy o této spisovatelce?

Můj podíl na kompletním vydání korespondence Boženy Němcové byl spíš v rovině ideo­vé podpory těm, kteří na edici opravdu pracovali. Někteří z nich se ještě jako studenti účastnili semináře, kterým jsme někdy před mnoha lety otázku žánru dopisu a korespondence s profesorkou Jaroslavou Janáčkovou otevřely – ta se ovšem na edici podílela nemalou měrou a o Němcovou se zajímala léta před naším seminářem. O Němcové pak kromě nás hojně psali i bývalí studenti semináře – Lucie Saicová Římalová, Robert Adam či Stanislav Wimmer.

Jestli zřetel ke korespondenci nějak mění zažité představy o Němcové? To nedokážu říct, protože moc nevím, jaké ty zažité představy o Němcové vlastně jsou. Je to aura ženské mariánské svatosti, kterou zmiňuje Putna? Nebo představa morálně nekonvenční ženy s bouřlivým …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky