Dějiny jako argument

Nad novou knihou Adama Borziče

Adam Borzič se ve své básnické skladbě Dějiny nitě snaží „obsáhnout vše: vesmír v nekonečné dálce i duši“. Hlavním tématem knihy je sice obava ze ztráty historických souvislostí, ale kdo by zde chtěl najít poezii, riskuje, že bude zklamán.

Nová básnická skladba Adama Borziče Dějiny nitě mě přivádí k ošemetné otázce autorského záměru. Autor něco zamýšlel, ať už o tom věděl nebo ne, a já do jeho textu vkládám předpoklad o jeho záměru, o jehož pravděpodobnosti chci přesvědčit sám sebe, čtenáře této recenze i samotného autora. Není v tom o nic víc troufalosti než v autorově touze vyslovit se k veřejnosti. Stojíme oba na nepevné půdě domněnek, ale takto nejistě, a přece vášnivě a opravdově se nad texty domlouváme odjakživa, nejpozději od chvíle, kdy proces rozumění kdosi pojmenoval a tím jej uvedl do našeho vědomí. Mysterium interpretace jde někdy tak daleko, že pozorujeme, jak se v textu prosazuje záměr takřka za zády autora, jak se rozevírají nůžky autorské rozporuplnosti. Jako čtenář Dějin nitě právě tak upadám do recepčního schizmatu a lhal bych, kdybych tvrdil, že mi to nepřináší dobrodružné zmatení. Vnímám, co mi autor říká, a zároveň cítím, co by autor chtěl, abych si myslel, že mi říká.

 

Burcující vyznání

 …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky