Marie Rút - literární zápisník

Na prvním místě se mi vybaví ten zvonivý smích, který zněl, jako když se rozcinkají broušené kamínky na křišťálovém lustru. Ozýval se vždycky, když se přihodilo něco, co se přihodit nemělo, když se něco pokazilo nebo zabolelo. Marie Rút s ďolíčky ve tvářích při něm i v pozdním věku vypadala žensky křeh­ce, současně však jako by se tím smíchem napojovala na jakousi sílu, která ji přenášela přes těžké chvíle. Zvonivý smích nějak souvisel s tím, že Marie Rút se zásadně nevzdávala a nikdy si předem nepřipouštěla, že by snad něco mohlo dopadnout špatně. Celý život tak trochu zůstala děvčátkem, které fascinovaně pozorovalo zmiji vyhřívající se na sluníčku v pevné důvěře, že se nic zlého nemůže stát.

Marie Rút Křížková patřila k silnému ročníku šestatřicátníků, a velkou část života tak prožila v režimu, který si osoboval právo rozhodovat o životě všech obyvatel. Jenže Marie Rút se od dětství vyznačovala hlubokou potřebou brát se za to, co považovala za dobré a správné, a trvala …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky