Očima vandráka

Nad Betonovou pláží Šimona Leitgeba

Ve své druhé sbírce, za niž získal letošní Cenu Jiřího Ortena, se Šimon Leitgeb vrací k objevování a poznávání světa očima malého chlapce z okraje společnosti. Díky jazykové naivitě a bezelstnému přístupu k poezii se mu daří zachytit citlivé téma bez patosu, sentimentu a klišé.

V prvotině Mezi náma (2017) přišel Šimon Leitgeb s námětem, který se v české poezii příliš nevidí. V lapidárních portrétech venkovských a maloměstských figurek vyjádřil svou útlou životní zkušenost utvářenou údivem. Zaujal naivní postoj ke skutečnosti, aby tím naléhavěji obnažil její rozporuplnou, tekutou podstatu. Básně skládal jako anekdoty založené na výmluvném detailu, který na první pohled nesouvisle, ale příznakově charakterizoval dědu, souseda, spolužáka, učitelku, známého. Předvedl se jako básník epické zkratky a lyrické evokace. A co je podstatné, dal v kostýmech a kulisách současnosti vystoupit málem biblické pospolitosti lidí. Živí i mrtví, cizí i blízcí, milovaní, ostouzení nebo jen dvakrát do dne míjení, ti všichni tu, vyvoláni ne­­umělými slovy, defilují. Obzor kterési jihočeské polis obstoupili neodbytně existující lidé se svými nepěknými osudy. Kolektivní střeva tvého i mého života vyhřezla z našich individualistických teřichů.

 

Důmyslně nastražené …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky