Příslib osvobození ženy?

Komunistky meziválečného Československa

Na jaká místa se dostaly a jaké role hrály ženy v počátcích československého komunistického hnutí? Marxismus sice teoreticky počítal s emancipací k genderové rovnosti, ale na úrovni politické praxe – včetně přítomnosti soudružek ve vedení KSČ – to příliš vidět nebylo.

Snad měl Masaryk pravdu, když po první světové válce tvrdil, že svět jde doleva. Alespoň takový dojem vyvolá pročítání meziválečných novin a prohlášení politických stran o rodině, manželství a dětech. Představy tehdejších socialistů a komunistů jsou podstatně blíže žité realitě počátku 21. století než koncepce jejich tehdejších pravicových oponentů. I když v komunistické doktríně byla vždy prvořadá třídní emancipace, nezapomínala KSČ ani na rozměr genderové rovnosti – jakkoli jej uplatňovala nedůsledně a často i rozporně. Prvotní cíle komunistického ženského emancipačního hnutí s patosem sobě vlastním vyjádřila na stránkách revue Komunismus v roce 1922 Anna Křenová, když o ženách napsala: „Svůj život v pravém slova smyslu provaří a promyjí. Ty, které jsou tak situovány, lépe řečeno, jichž muži stačí vydělati, co rodina potřebuje, necítí nutnost změny poměrů a nechávají boj mužům samotným k vyřešení. Ženy pak pracující výdělečně (…) celý týden dýchají prach továren …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky