Staré pomníky v nové situaci

K odstraňování komunistických památníků

Debata o osudu památek z doby socialismu neutichá ani více než třicet let po roce 1989. Specifické postavení ve veřejném prostoru mají pomníky spojené s historií dělnického hnutí a KSČ. Právě v nich se totiž zhmotňuje naše nejistota ohledně minulosti, kterou – podobně jako památníky samotné – nelze zcela odideologizovat.

Před rokem plnily stránky českých médií spory o sochu maršála Koněva v pražské Bubenči, vzápětí se probíralo „poškození“ žižkovského pomníku Winstona Churchilla. Debata o pomnících a památnících bývá – jak jsme mohli sledovat – často emocionální a polarizovaná, paměť ve veřejném prostoru si však zaslouží nuancovanější pohled. A právě k takovému přístupu mohou přispět památníky, jež vznikly v období státního socialismu jako součást specifické stranické interpretace dějin. Mohlo by se zdát, že tyto pomníky již beze stopy zmizely, při bližším průzkumu českých měst, obcí i krajiny však zjistíme, že předpokládaná a často diskutovaná „čistka“ po roce 1989 zdaleka nebyla tak razantní. Ohledávání pozice těchto artefaktů v současném veřejném prostoru nám pak může odhalit daleko širší škálu přístupů, než je rozhodnutí danou památku odstranit nebo naopak chránit. Dodejme, že vzpomínání ve veřejném prostoru je dynamický proces, v němž rok 1989 sice představuje …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě