Beznadějná banda reakcionářů?

Kniha Intelektuálové a masy Johna Careyho

Britský literární historik John Carey svou knihu věnoval vztahu velikánů modernistické literatury k podobně modernímu fenoménu mas. Ve svých analýzách odhaluje jejich bytostné elitářství. Jeho výklad však zůstal omezen na britské ostrovy a místy trpí značnou ledabylostí.

Britským modernistům byl vlastní pocit nadřazenosti. Alfred Wallis: St. Ives, 1928

„Nosí ten kabát rok po roce; potí se; nikdy není v pokoji déle než pět minut, aniž vám dá znát svou nadřazenost, vaši méněcennost; jak je chudá, jak vy jste bohatá, jak žije v nějaké díře bez polštářku, bez postele nebo koberečku nebo čehokoli jiného, jak celá její duše prorezivěla tou křivdou, která se v ní usadila, jak ji vyhodili za války ze školy – chudinku zatrpklou, smolařku jednu!“ Slečna Kilmanová, osamělá soukromá učitelka historie, nemá v Paní Dallowayové (1925, česky 1975) na růžích ustláno – v jednom z nejslavnějších textů Virginie Woolf i celého literárního modernismu je vykreslena jako nehezká, zestárlá, zapšklá a závistivá osoba s omezeným kulturním rozhledem. Jak může autorka feministického eseje Vlastní pokoj (1929, česky 1998) něco takového dopustit? Neměla by se slečnou Kilmanovou, která dokázala vystudovat a žije nezávisle, aspoň trochu sympatizovat? Britský literární historik John Carey v knize Intelektuálové a masy (The Intellectuals …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky