Problém s elektrikou?

Legenda o Dylanově rozchodu s folkovou scénou

Kniha Elijaha Walda Dylan se dal na elektriku! se zaměřuje na ikonický moment v dějinách hudby: kontroverzní vystoupení Boba Dylana v rámci folkového festivalu v Newportu v roce 1965. Jak k němu došlo, co mu předcházelo a co následovalo? A jak se z vyprávění o události stal mýtus, který nemá příliš společného s realitou?

Foto Hugovk, flickr.com (CC BY-NC-SA 2.0)

V experimentálním biografickém filmu Todda Haynese Beze mě: Šest tváří Boba Dylana (I’m Not There, 2007), který mozaikovitě zachycuje dráhu slavného amerického hudebníka, zpěváka a autora písní, těžko mohl chybět patrně nejrozporuplnější okamžik Dylanovy hudební kariéry: koncert na Newportském folkovém festivalu v roce 1965. Tehdy čtyři­advacetiletý miláček folkové scény zde poprvé vystoupil v doprovodu elektrické rockové kapely a vyvolal tím odmítavou reakci u části publika i některých pořadatelů. To, co ve snímku následuje po metaforické scéně, v níž hudebníci po příchodu na pódium vytahují z kytarových pouzder samopaly a začínají střílet do lidí, vcelku přesně odpovídá notně zjednodušenému pohledu, jejž déle než půlstoletí reprodukují média, knižní biografie i velká část Dylanových příznivců. Kapela hraje hlučnou elektrifikovanou hudbu, zatímco zpěvák zarputile křičí směrem k bučícímu davu: „Už nikdy nebudu pro Maggie na její farmě dřít…“ Postarší …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky