Černobyl a krmení holubů

Ekologie a ekologové v dnešním Bělorusku

Současný běloruský režim považuje jakoukoli občanskou angažovanost za nežádoucí, protiprávní a trestnou. Výjimkou není ani ekologický aktivismus. Navzdory sílícím represím však počet ekologických iniciativ a aktivistů v zemi dlouhodobě roste. Loni se mnozí z nich zapojili do protilukašenkovských protestů.

Černobylská jaderná katastrofa v roce 1986 byla jednou z událostí, které zlomily vaz sovětskému systému – prokázala neschopnost stranického vedení řešit reálné problémy i dostát vlastním slibům o glasnosti, tedy svobodě slova. V Bělorusku posloužil Černobyl jako katalyzátor opozice, jež vyšla z disidentských kuchyní do ulic. Podíl černobylské tragédie na rozpadu Sovětského svazu byl nepochybně jedním z důvodů, proč sovětský nostalgik Alexandr Lukašenko hned po svém zvolení v roce 1994 začal jadernou havárii bagatelizovat. Jeho tehdejší postoj se přitom podobal jeho nedávné reakci na koronavirus: radioaktivitu nevidím, tudíž neexistuje. Vzápětí byla značná část (15 procent) „černobylské zóny“ vyhlášena za vhodnou pro život, přesídlování lidí ze zasažených oblastí ustalo a zvýšily se přípustné hodnoty radioaktivity v potravinách určených pro domácí trh.

Není divu, že se po roce 1996 každoroční Černobylský pochod 26. dubna proměnil v demonstraci nesouhlasu s …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky