Generace otrávená fikcí

Konwického touha po prchavém zkonejšení

Černá kronika lásky Tadeusze Konwického se k českému čtenáři dostává trochu oklikou. Český překlad byl připraven i vytištěn již v roce 1979, do distribuce se však kvůli autorově ideové nespolehlivosti nedostal a později byl celý náklad zničen. Aktuální vydání vychází v revidovaném původním překladu Heleny Stachové.

„Láska, láska, láska,/ láska, láska, láska,/ láska, láska, prdel,“ básní v duchu gombrowiczovské poetiky lýtek jedna z postav Černé kroniky lásky (1974, česky 2021). Ironický úšklebek, jejž tato báseň sugeruje, odkazuje spíše k doslovnému překladu titulu románu polského spisovatele, filmového scenáristy a režiséra Tadeusze Konwického, který zní Kronika milostných nehod. Vyprávění o lásce, kterou „ještě nikdy nikdo nezažil“, má v sobě však jak směšné tóny lehkomyslných nehod, tak tragické a patetické melodie osudových balad.

 

Chřtán předurčení

Ve Vilnu (Vilniusu), metropoli „mnoha národů promíšených jaksi z rozmaru a bez smys­lu“, se na jaře a v létě 1939 odehrává příběh první lásky Víti a Aliny. Přes všechno utrpení a emocionální bouře, jimž musí čelit, i výron básnických metafor a fatálních vyznání by se dal odvyprávět banálněji než neustále se opakující zápletky každodenních katastrof z novinových černých kronik, které románem …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si toto číslo elektronicky