Jazyk se má vždy objevit znova - literární zápisník

V jednom z rozhovorů, které v roce 2000 s Bohumilou Grögerovou a Josefem Hiršalem vedl Lukáš Jiřička (viz Souvislosti č. 4/2020), na otázku, zda její tvorba začala překlady, Grögerová odpověděla, že má mnoho textových prací, které jsou intimní, ale považuje je za literaturu. Tato charakteristika mě zaujala, proto cituji celou odpověď: „Ano, ale také jsem předtím, než jsem se seznámila s Joskou, dělala prokládané, rolážované texty, které jsem nikdy neuveřejnila. Mám je stále doma: jsou to tlusté svazky, s kterými nikdy nikam nepůjdu, protože jsou intimní a týkají se jen mé osoby. Ale byla to už literatura.“

Ptala jsem se na uvedené svazky pracovníků Památníku národního písemnictví, v jehož sbírkách je fond Hiršal–Grögerová uložený. Ačkoli mě zprvu upoutal právě příběh autor­čina života, nechtěla jsem nahlížet do jejího soukromí, nešlo mi o autobiografické čtení. Zaujalo mě, že Grögerová texty označila za intimní, zároveň je však považovala za li­­teraturu. …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě