Reptající verše

Nad sbírkou Diktátor píše báseň Svatavy Antošové

Většině aktuální společenskokritické poezie chybí zkušenost, humor a odvaha. Poslední knize Svatavy Antošové jsou všechny tři charakteristiky vlastní. Autorka komentuje vychýlenost a absurditu světa 21. století a současné básnické produkci vytýká přílišnou ctižádostivost a „mainstreamovou kázeň“.

Bylo by s podivem, kdyby si autorka kritických referátů o knihách současných světových myslitelů, publikovaných pravidelně na stránkách Tvaru v rubrice Nad knihou, nemyslela o světě a jeho směřování taky něco svého a kdyby dříve či později nepřišla s vlastní „analýzou“ (nejen) české společnosti, jakkoli básnickou, satirickou a při vší nadsázce výstižnou. A stalo se. Nejnovější knihu Svatavy Antošové Diktátor píše báseň je užitečné chápat jako soubor vždy nových, neotřelých pokusů o totéž vyznání hlubokých pochybností, palčivých vzpomínek a sotva slyšitelných nadějí. Takto totiž rafinované rýmy a divoké metafory nezastíní ideu permanentního vzdoru, k němuž nás dnes a denně postrkuje sebezáchovná nedůvěra vůči ekonomicko­-politické stavbě současnosti, hladce a sladce kolébající naši bezbrannou existenci. Je dnes mnoho podob reptajících básní v české poezii. Autorky a autoři valné většiny z nich postrádají zkušenost v širokém slova smyslu, humor a odvahu domýšlet …

Tento článek si přečtou pouze předplatitelé


Předplaťte si Ádvojku

Přihlášení

Kupte si A2 v elektronické podobě